- Duch svatý mě, Boží milostí, učí evangelium. Rozumět mu a žít ho, nebýt pokrytec (Efezským 1: 16-20, Ezechiel 36: 22-32, Římanům 3: 22-27, Řím. 1: 1).
S láskou Ervin.
- Mít Ježíše a to je všechno. Ne modly; jak ve svých skutcích, tak v ostatních lidech. (Římanům 4: 5, Exodus 20: 1-3). Duch svatý mi řekl při jedné hodině: ,,Jestli myslíš, že jsi největší, znamená to, že musíš nejvíc spoléhat na tohle: Řím. 4: 5.“
- Já sám od sebe nemůžu dělat nic, jen spoléhat na Něj; všechno se mi děje, protože Bůh je milostivý – dává milost, smilovává se (Římanům 9: 14-18, Efeským 2: 8-9, Ef. 3: 14-21).
- Před tím, než začnu někomu něco říkat (teologii), je dobré (myšleno v milosti) to nejdřív žít.:) Nemít jen znalost; dělat jen mrtvé skutky. Z překypujícího srdce dělat věci, mluvit o věcech. Mít sám nejdřív tu ,,dlouhodobou“ zkušenost. Chtít nejdřív Ježíše.
- Důvod, proč se modlím je, že chci Boha nebo chci chtít Boha. Ne modlitbu. A tak je to se vším.
- Bůh je věrný, velice (jedině) věrný; důvěryhodný. Drží všechno ve své ruce.
- Velice důležitý verš: 1. Korintským 16: 13-14 (ESV: ,,Be watchful, stand firm in the faith, act like men, be strong. 14 Let all that you do be done in love.“)
- Střežit svoje srdce! Bojovat. Spoléhat na to, kdo jsem v Kristu jako muž. Genesis 2: 15 (2: 4-9, 15-17), Gen. 2: 18 (18-24), Genesis 3: 6 (1-6), 9 – Bůh volá k zodpovědnosti muže (volá ho první), 12, 13. Gen. 3: 16, 17. Muž i žena jsou každý zodpovědní za svůj vlastní hřích (jednání), ale Bůh dal nad to hlavní zodpovědnost muži. (1. Korintským 11: 3, 2. Korintským 10: 3-5, 1. Timoteovi 6: 11-12, 1. Tim. 4: 6-16, 1. Tim. 2: 11-14). Co znamená mužnost, vážení si žen v čistotě. Puritánská zásadovost – Teologie, které se nepustím.
Kalendář
První část – učební část:
§ 4 týdny (1.-29. října) jsme byli v Herrnhutu, Německu
§ 2 týdny (29. října-12. listopadu) v Hamburgu
§ 1 týden (12.-18. listopadu) v Bautzen (Budyšín)
§ Víkend (18.-20. listopadu) zpět v Herrnhutu
§ 4 týdny (21. listopadu-17. prosince) v Zurrichu, Švýcarsku
§ 2 dny (17.-19. prosince) v Herrnhutu kvůli vyřízení Víz
Druhá část školy – jenom misijní část:
§ 9 týdnů (kolem 19. prosince-kolem 19. února 2012) v Africe
§ 4 týdny Amstrdam, Nizozemsko
§ Zpátky v Herrnhutu a Zakončení školy
§ 4.dubna konec.
Jaké to bylo, je a bude
První den, v sobotu, co jsem přijel do Herrnhutu pro mě přijeli vedoucí se spolužákama autem a odvezli nás ubytovat. V pondělí začala pozvolna škola, vysvětlování jak to chodí, atd.. Dostali jsme rozvrh.
Můj den vypadá asi takhle (časy se hodně liší, a aktivity se mění podle potřeby, jak cestujeme):
7:00-7:30 Snídaně | 7:30-8:30 Ztišení | 8:30-9:30 Chvály/Přímluvné modlitby | 9:30-11:00 Vyučování | 11:00-11:30 Svačina | 11:30-13:30 Vyučování | 13:30-14:00 Oběd | 14:00-15:00 Pracovní povinnosti (úklid, příprava jídla)/volno pro toho, kdo má pracovní povinnosti ráno nebo večer | 16:00-18:00 Volno/Příprava na evangelizaci (modlitba)/Biblická skupinka/Setkání podle skupin, kdo kam jede na misijní cestu ve druhé fázi školy (Afrika) | 18:00 Večeře | 18:30-23:00 Volno/Evangelizace/. Sobota a neděle je volná. Kdo chce, může jít do Sboru (setkání Křesťanů).
Herrnhut
Herrnhut byl o dvou věcech hlavně: ,,Oh, Bože, já tě chci. Ale jak to mám udělat?“. Spousta lidí to tak mělo. Pokušení, boj s hříchem a touha po něčem jiným (po vyvedení).
Vyučování ve škole bylo na to, co jsem potřeboval; Blízkost s Bohem, Zapálení pro Ježíše, Jak slyšet Jeho hlas. A to, co jsem ve vyučování nepotřeboval, co nebyla pravda (podle Bible), mě Duch svatý uváděl do pravdy. Hlouběji v poznání milosti v Ježíši a tak dával slávu Bohu.
Neprožil jsem ale pokání. 1-3 měsíce jsem neprožil pokání nebo nevěděl, že mi Bůh odpustil. Bůh mi ale z jeho milosti v jeden den odpustil. Dal mi ochutnat, co to znamená blízkost s Bohem, skrze Ježíšův kříž, jen díky Boží milosti. (2. Korintským 12: 8-9). „Nothing in my hands I bring, simply to the cross I cling.“
Na mostě u Water Castle (místo, kde se učíme, jíme, atd. – Fotky: Herrnhut na Blogu) jsem se po příjezdu bavil s jedním klukem (Ben Noble) z vedlejšího oboru (Mother of the Arts DTS, který už probíhal měsíc). Pak jsem zjistil, že bydlí ve vedlejším pokoji a začali jsme se bavit víc, když jsme se potkali. Po týdnu, když jsem se díval na notebooku na kázání Marka Driscolla, procházel jeden kluk (Cooper Blade), z toho vedlejšího pokoje, naším pokojem (musí vždy projít přes náš pokoj, aby se dostali do jejich pokoje nebo ven) a říká: ,,Je to Mark Driscoll?“ ,,Jo“. On: ,,To je srandovní, to je můj pastor, chodím do jeho Sboru“. Po 2 týdnech v Herrnhutu se mě Ben zeptal, jestli nechci jít s nima do ,,církve (sboru)“, co je na půdě Water Castle. Že se tam scházejí pár lidí. A poslouchají kázání jednoho kazatele, Markaa … Driscolla. Byl jsem nadšenej a chtěl jsem jít s nima. Bylo to tam opravdu skvělý. Pár kluků a holek (20-25 lidí), chválíme Ježíše (zpíváme, někdo na něco zahraje – jsou umělecký obor, Mother of the Arts), modlíme se spolu, posloucháme kázání Marka Driscolla, pak se o tom bavíme; otevřenost, někteří sdílí svoje potřeby nebo potřeby druhých doma například, modlíme se za ně. Hloubka, lidi se znají celkem, mají se rádi. Zjistil jsem, že většina kluků z vedlejšího pokoje jsou reformovaní Křesťani (jedni z mála, jestli ne jediní). Bůh mi tu dal skvělý přátelství. Trávili jsme spolu čas občas (chodili přes náš pokoj vždycky). Pizza, mluvení o těžkostech, který prožíváme. Otevřeně o hříchu. Biblickém pohled na to, co s tím dělat. Vztahu Boha k nám. Četli Bibli někdy.
Asi čtyřikrát jsme byli v Herrnhutu na evangelizaci nebo modlitbách ve městě. A dvakrát jsem byl v pátek v Zittau (asi 14 km od Herrnhutu), v Azylovém domě. Bál jsem se. Bylo to poprvé, co jsem někam šel takhle. A bojoval jsem pořát s neodpuštěním. Modlil jsem se za to, a za to, aby někdo uvěřil. Říkal jsem si: „Tyjo, co tam budu dělat, necítím se že, stojím čistej před Bohem ani po tom, co jsme se na to (celý den) duchovně připravoval.“ Před tím, než jsem odešel, mi Duch svatý řekl (dal ujištění), že někdo uvěří. Přijeli jsme k Azilovému domu, kde bydlí lidi, v čistotě, akorát přistěhovalci. Stáli jsme všichni venku a mluvili. Všichni byli velice přátelští. Začal jsem mluvit s jedním mužem z některé zemně blízko Egypta (už nevím), cítil jsem se trochu nepohodlně kvůli tomu, co se dělo uvnitř mě. Po chvíli, co jsme byli všichni venku, nás pozvali domů. Po skupinách jsme buď šli dobrovolně nebo tam, kde nás postrčili vedoucí.
Skončil jsem v bytě muže, který se jmenoval Šaktý, já a čtyři ženy. Říkal jsem si: ,,Sem jsem nechtěl. Nemám žádný zájem o tohohle člověka (nevypadá vůbec, že by měl uvěřit). Navíc je nás tu tak moc (samí zkušení misionáři), nebudu mít žádnou příležitost něco říct. A ženy ještě, nemám rád, když ženy vedou.“ Byl jsem velice skeptický. Pak mě napadlo (určitě Duch svatý mě k tomu vedl), co jsem dělal s Boží milostí v České republice a co jsem slyšel i od mého kamaráda: „Jenom Bůh sám zachraňuje lidi, když ti někdo něco říká o Bohu (nevěřící), nesnaž se ho ubít argumenty (být nervózní). Poslouchej. Relaxuj. Modli se, pak možná něco řekni.“ A druhá věc mě napadla: „Jsem tu (dneska), abych se učil“. Sám jsem se necítil něco říkat. Naslouchat, zklidnit se (potom,co jsem měl trochu boj v sobě), modlit se a učit se, mi přišlo jako maximální věc, čeho jsem v tu chvíli, s Boží milostí, schopen.
Páni, začátek konverzace šel dost dobře. Ta paní (černoška, silnější postavy), co měla slovo, vypadalo, že toho muže zná. Než jsme vešli k němu na návštěvu, mluvila s ním venku. Řekla Šaktýmu, že se budeme modlit, a pak se budeme bavit o Bibli. Že Šaktý se zajímá o Bibli, že má nějakou doma a že mu vysvětlí nějaký věci. Modlili jsme se. Ta žena pak začala mluvit: „Nejlepší, kde začít je na začátku.“ Otevřela Bibli na Genesis a začala číst, co Bůh stvořil a že všechno bylo dobré. Říkala, že často bude přeskakovat ze Starého Zákona do Nového, sem a tam. Procházela ze Starého zákona do Nového, vykládala verš veršem. Došla k Ježíši, mluvila o peklu. A pak pokračovala dál. Jak ji Duch vedl. V té části, když mluvila o peklu, Duch svatý mi ukázal jednu pravdu (vizi), kterou mi říkal, že nebyla úplně dotáhnutá do konce. Nebo nebyla zmíněna.
I když byl Šaktý dotčen tím, co slyšel. Byl pořát pyšnej. Celá místnost byla naplněná Duchem svatým. A přesto, že jsem nebyl já sám na tom tak dobře, Duch mě v tu chvíli naplnil skrze to, jak pracoval skrze tu ženu. Ona pak musela odejít, protože pro ni přišli, jestli by nepřekládala v jiném pokoji. Bylo chvíli ticho: „Co je Boží vůle, abychom teď dělali?“ Nevěděli jsme. Duch svatý (nebyl jsem si jistej) mi připomínal, abych řekl, co mi Bůh ukázal. Nechtělo se mi. Neměl jsem odvahu, váhal jsem. Začaly se říkat svědectví, s čím Šaktý souhlasil. Pak první žena začala mluvila. Potom se mě zeptala, co já. ,,Popravdě, když ta paní, co mluvila na začátku mluvila o peklu, dostala mě jedna věc.“ Ta vize byla určená pro mě, takže jsem ji nevykládal ofenzivně, ale jako to, co Bůh ukázal mě: „Bylo to přirovnání pekla (čistého Božího hněvu vylitého na nás. Jak jsme tak radikálně hříšní/zkažení. Představte si to. Toho utrpení, tu nekonečnou bolest, kterou musím podstoupit, pokud jsem nevěřící.) a kříže, na kterém Ježíš zemřel. Když na Něj byl vylit tenhle Boží hněv, bylo mu dáno zadostiučinění, abych já nemusel zemřít!“ Pak jsem cítil, jak Duch svatý říká (a že ostatní se modlí): ,,Pokračuj“ a dává mi slova, co říkat. „Jako beránek, vedený na porážku, čistej, bez vady. Abych pak, když přijdu do nebe, Otec mě vezme (a tam mi Duch svatý ukázal Boží lásku, přijetí. Kompletně jinou věc, než bez Ježíše. Kterou nemůžu teď ztvárnit).“ Ten večer bych řekl, že Šaktý uvěřil. Že Bůh ho skrze oběť Ježíše Krista, Duchem svatým, svojí milostí, obživil (vzkřísil z mrtvých). Někdo mu pak řekl něco, že je dobrej, že nám udělal čaj, on: ,,Ne, nejsem“. Úplně překvapivě ve věc, kterou by normálně člověk přijal. Pokorně. Byl velice šťastnej potom. Když jsem tam byl podruhé, mluvil o Ježíši a o kříži úplně jinak, jako by Ježíše znal osobně! Jako syn, co přišel k Otci, ne jako otrok. Sám měl vědomosti o Něm. Slyšel jsem pak od lidí, co byli za ním znovu, že uvěřil. A pak později, že chodil před tím 10 měsíců ke Svědkům Jehovovým, ale že už tam nikdy nepůjde. Mluvili tam o tom, v jaké pozici Ježíše ukřižovali a on jim řekl, že jsou lháři, že učí lež. Že Ježíše ukřižovali s rozpřaženýma rukama.
Hamburg, Německo
V Hamburgu jsme byli dva týdny. Které byly plné evangelizace, vstávání (buzení) v 6 ráno na přímluvné modlitby, vyučování na téma Duchovní boj, vlastní Duchovní boj, modlitby, přípravy na večerní evangelizaci, evangelizace (chvály na ulici, modlitební procházky); mezi bezdomovci, mezi prostitutkami. Přímluvné modlitby za ostatní, kteří jsou na evangelizaci. Sdílení o tom, jak Bůh jednal na evangelizaci.
Bůh mě vedl k sobě, konstantně (brutálně) k tomu, abych mu důvěřoval (jeho vůli), vyučoval mě (připomínal mi) o mé identitě v Něm (v Kristu). Uprostřed mých duchovních bojů.
Jeden člověk uvěřil. Jeden z bezdomovců, za kterým kamarádi chodili.
Bautzen (Budyšín), Německo
Tento týden jsme odcestovali do Bautzen. Co nejblíž Herrnhutu. Kvůli vyřízení víz. Neměli jsme mít vyučování tento týden. Jen evangelizaci. Měl jsem čas. Těšil jsem se na tento týden, protože budu mít čas být s Bohem. Bůh svojí milostí odstraňoval modly z mého života. Abych měl jenom Jeho a ne modly s ním. A osvobodil mě z pout.
Herrnhut, Německo
Na víkend jsme byli zpátky v Herrnhutu. Pozdravit, trávit čas s kamarádama z probíhající Mother of the Arts. Měl jsem možnost se bavit s kamarádama „z vedlejšího pokoje“ z Herrnhutu. Jedou teď, tento týden, na Misijní část školy (druhou část). Můj nejbližší kamarád letí do Číny. Koncem března budeme mít s Mother of the Arts společné zakončení školy. Takže se ještě uvidíme.
Zürich, Švýcarsko
Bůh mě vede k tomu bojovat. Za evangelium (milost). (A) vše, co jsem napsal na úplném začátku. Dost jsem v tom polevil od návratu do Herrnhutu. Herrnhut byl pro mě trochu zmatení, ztracení směru (jiné prostředí, lidé). Bůh mě učí nebýt v tom pasivní, stará se o mě. Bydlíme teď ve městě Winterthur, 30 minut od Zürichu. Jsme tu 1.týden.
Máme každý den, kromě víkendu, vyučování a odpoledne evangelizace (v Effretikonu a Zürichu).
17. prosince jedeme zpátky do Herrnhutu, kvůli vízám. A pak letíme do Afriky náš tým. Bůh mi řekl, že chce, abych šel na Misijní část do Afriky.
Žádné komentáře:
Okomentovat