Africa

I was studying college, till September 2010. But Holy Spirit told me to quit the college and be a missionary. God was sovereignly leading it, then; to I´d not make exams.

Because I need to be under some missionary society, in order to be a missionary, so I started to search for, what are the options. In the process of searching, God the Father and the Holy Spirit brought me to the decision for Youth With A Mission (YWAM) in Herrnhut, Germany. I found out, everyone, who wants to be a missionary with YWAM, has to pass through “Discipleship Training School (DTS)“. In my town (Sumperk), we had missionaries (T&C), for 6 years, to whom Holy Spirit gave a passion/love for (Eastern) Europe; for making disciples of Jesus. So that he gave it to me. And when I saw the option of “Go Europe! Mobile Discipleship Training School“, I wanted to do it.

It is a 6 months program, when you are studying and living missionaly in different locations of Europe and after 3 months, you went, in teams, to different outreach locations. And I´m a part of it, since 3 October 2011 to 4 April 2012.

As "Go Europe! Mobile DTS", we are 34 students and about 7 leaders. We are altogether from 11 nationalities (Germany, Netherlands, Czech Republic (me), Italy, France, Spain, England, USA, India, Nigeria, Canada).

Lecture phase (Herrnhut, Hamburg, Bautzen, Herrnhut – Germany, Winterthur/Zurych – Switzerland)

In lecture phase, we had teachings on different topics every week: Hearing God's voice, Passion for Jesus, Attributes of God, Cost of Discipleship, Spiritual warfare and intercessory prayer, Spirit-filled life, Relationships -- family and friends, Casting out demons and inner healing, Our identity in Christ (grace) + physical healing with our teacher (outreach).

In the afternoons was a mission (the outreach) on the street, in the households or different gatherings.

When we were still in Herrnhut (in October; one week before we stared to travel), we got 4 options of locations for our outreach (the second part of our school). For which we were excited for, since the beginning of the school, at least. Our leaders were searching, a long time before, God's will and possibilities, where to go. When we received the locations from them, they told us to pray for God's will where should each one of us go. And to come another morning and give them the result on a paper.

In the time, when I was at home in Sumperk, yet, Holy Spirit directed me (gave me the desire), to go to Africa. When I was asking God in Herrnhut (YWAM Base), again, he was leading me every time to Africa. This was sure for me. I didn't know, still, in that time, how the actual picking of the locations will look like. So I started to pray for the exact country, also.  There were coming different thoughts to my mind. After some time suddenly appeared the name, Sudan. More times. I didn't know why.

4 locations:

1.:France, Spain (4 students + 1 leader)

2.:Italy, Greece, Turkey (10 + 1)

3.:Eastern Europe – Romania, Ukraine (5 + 2)

4.:Africa – Uganda, South Sudan (15 + 2)

Outreach phase (Africa – South Sudan, Uganda)

Between December 16 and 19, we went out, one group after another, to our outreach locations. In South Sudan, we were up till January 21 and in Uganda we are till February 17. We are flying out, then, to Europe, and will be altogether, again doing mission in Amsterdam, Netherlands, for 2 weeks. After that, are one week in Germany, divided in smaller groups. Where we will be going/working with a churches of our German YWAM friends (my class mates), which are leading every group. Next week we are somewhere in Germany and our last week we are in Herrnhut again. And 23 March we have Graduation.

The photo of our Africa group is under the link "Switzerland" (which is taken one week before the end of our Lecture Phase, after the "Casting out demons and inner healing" lecture week):

I'm falling short in many things:

§    Desiring God, having that delight in God. And giving Him glory by that ("God is most glorified in us, when we are most satisfied in Him" – J. Piper) – Psalm 37: 4

§    Making idols (Martin Luther: "Human's heart is an idol factory“); changing anything, even gifts from God, to an idol

§    Focus on the gospel

§    Dishonesty before God as his son (in prayer)

§    Unrepentant heart

§    Not waiting for God, being still, just waiting for/being with God (in prayer) – Psalm 37: 7

§    God's will – Psalm 37: 3 and 37: 5-6, Romans 12: 2

§    Hauteur

§    Egotism

God is leading me, by his grace, to:

Be coming to Him, laying down all my idols (when He is actually putting them down from me – Philippians 2: 12-13). Checking my motives, why I want God (the Holy Spirit) to come? Do I want him just to help me, while still having the idol in my hand. Or do I want Him, and to submit to him. His presence, and to know, and to be, his will. Prostrating my life before him, and giving it to him. And to be with him, to wait for him in silence.

Depending on faith, on Jesus, on the gospel. Romans 1: 1 "Paul, slave of Christ Jesus, called to be an apostle, set apart for the Gospel".

The turn of mission from the ministry to life. The main goal of God in Holy Spirit working in me is my conformity to the image of Jesus Christ. To desiring God, to experience Him. Then I don't do anything, that I have to, but I want to, because God loves me so much (John 17: 23).

Mission in South Sudan:

§    Orphanage (10:20 to 12:40 a.m.. every workday) – 102 children (3-17 years), Praying altogether, singing with moves, fun. Someone speaking (from the Bible), Games on the field, spending time with the kids (believers/unbelievers). I know a few boys closer there, we had a chance to read the Bible together. To play soccer and games on the field. To talk with each other. To pray for one another. The time there was the dearest for me (because it was based on christ-centred relationships).

§    Visiting people (families) in the villages – talking (with a translation), sharing the Gospel, encouraging them from the Bible in their situations, praying for them

§    When we met anybody, who wanted to talk about our faith with us

§    Hospital – talking with and praying for people

§    Prison – testimonies, talking with people, encouragement from the Bible

§    Conference – worship, teaching, praying, having meal together

§    Jesus movie – Projecting outside at night, with short talks in different sections of the movie

We are in Uganda right now

We're here from 21 January. We are staying in YWAM base, Arua. First, 24 July, we've had an introduction to the culture and how it works there. In the next 3 weeks we went through going out to villages, orphanage for 13 kids, going out to hospital and talking and praying for the people there. Meeting with one family and building stuff there or phisical work in the base. Having our morning devotional time with worship, prayers and informations for the day. Every evening a team meeting about the day we passed through and what's ahed of us. And once a week a bible study. Twice we've been part of a program of the organization called Compassion (distant adoption). Mostly having a church on sunday. There are only two days ahed of us left. Then we're flying back to Germany and from there for two weeks to Amsterdam, Netherlands. Then for 3 weeks to Germany. And then the Graduation.

The misision after my arrival home

I will live missionally everywhere, because mission is life. I'll live in Šumperk, probably, and the Holy Spirit convinces me (on 99%), that the main missional place will be Šumperk and surroundings (where is our team).

Before my arrival to Africa

- I´ll be in Africa for next 9 weeks

Terry Virgo – God´s Lavish Grace:
http://www.jubileestl.org/terryvirgo.html

“Whatever happened to those verses that said you must be converted, to be like a child? 

To just to play, to share to experience, to be there with him.  You want to do so much and

you are going find, young minister, you are going to find that much of your doing has

been promoted by flesh and a desire for honor and glory.  Real love for God is

demonstrated not in advancing in power, but in retreating in communion, to be with him,

just to be with him and that is enough.” – Paul Washer

Paul Washer – You Are Dearly Loved By God:

http://www.sermonaudio.com/sermoninfo.asp?SID=62706235611

English is coming soon

Go Europe! Mobile Discipleship Training School (říjen, listopad)

Bible: Český studijní překlad, vypnuté poznámky (http://www.bible-online.cz/)


Co mě Bůh UČÍ

-   Duch svatý mě, Boží milostí, učí evangelium. Rozumět mu a žít ho, nebýt pokrytec (Efezským 1: 16-20, Ezechiel 36: 22-32, Římanům 3: 22-27, Řím. 1: 1).

-   Mít Ježíše a to je všechno. Ne modly; jak ve svých skutcích, tak v ostatních lidech. (Římanům 4: 5, Exodus 20: 1-3). Duch svatý mi řekl při jedné hodině: ,,Jestli myslíš, že jsi největší, znamená to, že musíš nejvíc spoléhat na tohle: Řím. 4: 5.“  

-   Já sám od sebe nemůžu dělat nic, jen spoléhat na Něj; všechno se mi děje, protože Bůh je milostivý – dává milost, smilovává se (Římanům 9: 14-18, Efeským 2: 8-9, Ef. 3: 14-21).

-   Před tím, než začnu někomu něco říkat (teologii), je dobré (myšleno v milosti) to nejdřív žít.:) Nemít jen znalost; dělat jen mrtvé skutky. Z překypujícího srdce dělat věci, mluvit o věcech. Mít sám nejdřív tu ,,dlouhodobou“ zkušenost. Chtít nejdřív Ježíše.

-   Důvod, proč se modlím je, že chci Boha nebo chci chtít Boha. Ne modlitbu. A tak je to se vším.

-   Bůh je věrný, velice (jedině) věrný; důvěryhodný. Drží všechno ve své ruce.

-   Velice důležitý verš: 1. Korintským 16: 13-14 (ESV: ,,Be watchful, stand firm in the faith, act like men, be strong. ¹⁴ Let all that you do be done in love.“)

-   Střežit svoje srdce! Bojovat. Spoléhat na to, kdo jsem v Kristu jako muž. Genesis 2: 15 (2: 4-9, 15-17), Gen. 2: 18 (18-24), Genesis 3: 6 (1-6), 9 – Bůh volá k zodpovědnosti muže (volá ho první), 12, 13. Gen. 3: 16, 17. Muž i žena jsou každý zodpovědní za svůj vlastní hřích (jednání), ale Bůh dal nad to hlavní zodpovědnost muži. (1. Korintským 11: 3, 2. Korintským 10: 3-5, 1. Timoteovi 6: 11-12, 1. Tim. 4: 6-16, 1. Tim. 2: 11-14). Co znamená mužnost, vážení si žen v čistotě.  Puritánská zásadovost – Teologie, které se nepustím.

Kalendář

První část – učební část:

§      4 týdny (1.-29. října) jsme byli v Herrnhutu, Německu

§      2 týdny (29. října-12. listopadu) v Hamburgu

§      1 týden (12.-18. listopadu) v Bautzen (Budyšín)

§      Víkend (18.-20. listopadu) zpět v Herrnhutu

§      4 týdny (21. listopadu-17. prosince) v Zurrichu, Švýcarsku

§      2 dny (17.-19. prosince) v Herrnhutu kvůli vyřízení Víz

Druhá část školy – jenom misijní část:

§      9 týdnů (kolem 19. prosince-kolem 19. února 2012) v Africe

§      4 týdny Amstrdam, Nizozemsko

§      Zpátky v Herrnhutu a Zakončení školy

§      4.dubna konec.

Jaké to bylo, je a bude

První den, v sobotu, co jsem přijel do Herrnhutu pro mě přijeli vedoucí se spolužákama autem a odvezli nás ubytovat. V pondělí začala pozvolna škola, vysvětlování jak to chodí, atd.. Dostali jsme rozvrh.

Můj den vypadá asi takhle (časy se hodně liší, a aktivity se mění podle potřeby, jak cestujeme):

7:00-7:30 Snídaně | 7:30-8:30 Ztišení | 8:30-9:30 Chvály/Přímluvné modlitby | 9:30-11:00 Vyučování | 11:00-11:30 Svačina | 11:30-13:30 Vyučování | 13:30-14:00 Oběd | 14:00-15:00 Pracovní povinnosti (úklid, příprava jídla)/volno pro toho, kdo má pracovní povinnosti ráno nebo večer | 16:00-18:00 Volno/Příprava na evangelizaci (modlitba)/Biblická skupinka/Setkání podle skupin, kdo kam jede na misijní cestu ve druhé fázi školy (Afrika) | 18:00 Večeře | 18:30-23:00 Volno/Evangelizace/. Sobota a neděle je volná. Kdo chce, může jít do Sboru (setkání Křesťanů).

Herrnhut

Herrnhut byl o dvou věcech hlavně: ,,Oh, Bože, já tě chci. Ale jak to mám udělat?“. Spousta lidí to tak mělo. Pokušení, boj s hříchem a touha po něčem jiným (po vyvedení).

Vyučování ve škole bylo na to, co jsem potřeboval; Blízkost s Bohem, Zapálení pro Ježíše, Jak slyšet Jeho hlas. A to, co jsem ve vyučování nepotřeboval, co nebyla pravda (podle Bible), mě Duch svatý uváděl do pravdy. Hlouběji v poznání milosti v Ježíši a tak dával slávu Bohu.

Neprožil jsem ale pokání. 1-3 měsíce jsem neprožil pokání nebo nevěděl, že mi Bůh odpustil. Bůh mi ale z jeho milosti v jeden den odpustil. Dal mi ochutnat, co to znamená blízkost s Bohem, skrze Ježíšův kříž, jen díky Boží milosti. (2. Korintským 12: 8-9). „Nothing in my hands I bring, simply to the cross I cling.“

Na mostě u Water Castle (místo, kde se učíme, jíme, atd. – Fotky: Herrnhut na Blogu) jsem se po příjezdu bavil s jedním klukem (Ben Noble) z vedlejšího oboru (Mother of the Arts DTS, který už probíhal měsíc). Pak jsem zjistil, že bydlí ve vedlejším pokoji a začali jsme se bavit víc, když jsme se potkali. Po týdnu, když jsem se díval na notebooku na kázání Marka Driscolla, procházel jeden kluk (Cooper Blade), z toho vedlejšího pokoje, naším pokojem (musí vždy projít přes náš pokoj, aby se dostali do jejich pokoje nebo ven) a říká: ,,Je to Mark Driscoll?“ ,,Jo“. On: ,,To je srandovní, to je můj pastor, chodím do jeho Sboru“. Po 2 týdnech v Herrnhutu se mě Ben zeptal, jestli nechci jít  s nima do ,,církve (sboru)“, co je na půdě Water Castle. Že se tam scházejí pár lidí. A poslouchají kázání jednoho kazatele, Markaa … Driscolla. Byl jsem nadšenej a chtěl jsem jít s nima. Bylo to tam opravdu skvělý. Pár kluků a holek (20-25 lidí), chválíme Ježíše (zpíváme, někdo na něco zahraje – jsou umělecký obor, Mother of the Arts), modlíme se spolu, posloucháme kázání Marka Driscolla, pak se o tom bavíme; otevřenost, někteří sdílí svoje potřeby nebo potřeby druhých doma například, modlíme se za ně. Hloubka, lidi se znají celkem, mají se rádi. Zjistil jsem, že většina kluků z vedlejšího pokoje jsou reformovaní Křesťani (jedni z mála, jestli ne jediní). Bůh mi tu dal skvělý přátelství. Trávili jsme spolu čas občas  (chodili přes náš pokoj vždycky). Pizza, mluvení o těžkostech, který prožíváme. Otevřeně o hříchu. Biblickém pohled na to, co s tím dělat. Vztahu Boha k nám. Četli Bibli někdy.

Asi čtyřikrát jsme byli v Herrnhutu na evangelizaci nebo modlitbách ve městě. A dvakrát jsem byl v pátek v Zittau (asi 14 km od Herrnhutu), v Azylovém domě. Bál jsem se. Bylo to poprvé, co jsem někam šel takhle. A bojoval jsem pořát s neodpuštěním. Modlil jsem se za to, a za to, aby někdo uvěřil. Říkal jsem si: „Tyjo, co tam budu dělat, necítím se že, stojím čistej před Bohem ani po tom, co jsme se na to (celý den) duchovně připravoval.“ Před tím, než jsem odešel, mi Duch svatý řekl (dal ujištění), že někdo uvěří. Přijeli jsme k Azilovému domu, kde bydlí lidi, v čistotě, akorát přistěhovalci. Stáli jsme všichni venku a mluvili. Všichni byli velice přátelští. Začal jsem mluvit s jedním mužem z některé zemně blízko Egypta (už nevím), cítil jsem se trochu nepohodlně kvůli tomu, co se dělo uvnitř mě. Po chvíli, co jsme byli všichni venku, nás pozvali domů. Po skupinách jsme buď šli dobrovolně nebo tam, kde nás postrčili vedoucí.

Skončil jsem v bytě muže, který se jmenoval Šaktý, já a čtyři ženy. Říkal jsem si: ,,Sem jsem nechtěl. Nemám žádný zájem o tohohle člověka (nevypadá vůbec, že by měl uvěřit). Navíc je nás tu tak moc (samí zkušení misionáři), nebudu mít žádnou příležitost něco říct. A ženy ještě, nemám rád, když ženy vedou.“ Byl jsem velice skeptický. Pak mě napadlo (určitě Duch svatý mě k tomu vedl), co jsem dělal s Boží milostí v České republice a co jsem slyšel i od mého kamaráda: „Jenom Bůh sám zachraňuje lidi, když ti někdo něco říká o Bohu (nevěřící), nesnaž se ho ubít argumenty (být nervózní). Poslouchej. Relaxuj. Modli se, pak možná něco řekni.“ A druhá věc mě napadla: „Jsem tu (dneska), abych se učil“. Sám jsem se necítil něco říkat. Naslouchat, zklidnit se (potom,co jsem měl trochu boj v sobě), modlit se a učit se, mi přišlo jako maximální věc, čeho jsem v tu chvíli, s Boží milostí, schopen.

Páni, začátek konverzace šel dost dobře. Ta paní (černoška, silnější postavy), co měla slovo, vypadalo, že toho muže zná. Než jsme vešli k němu na návštěvu, mluvila s ním venku. Řekla Šaktýmu, že se budeme modlit, a pak se budeme bavit o Bibli. Že Šaktý se zajímá o Bibli, že má nějakou doma a že mu vysvětlí nějaký věci. Modlili jsme se. Ta žena pak začala mluvit: „Nejlepší, kde začít je na začátku.“ Otevřela Bibli na Genesis a začala číst, co Bůh stvořil a že všechno bylo dobré. Říkala, že často bude přeskakovat ze Starého Zákona do Nového, sem a tam. Procházela ze Starého zákona do Nového, vykládala verš veršem. Došla k Ježíši, mluvila o peklu. A pak pokračovala dál. Jak ji Duch vedl. V té části, když mluvila o peklu, Duch svatý mi ukázal jednu pravdu (vizi), kterou mi říkal, že nebyla úplně dotáhnutá do konce. Nebo nebyla zmíněna.

I když byl Šaktý dotčen tím, co slyšel. Byl pořát pyšnej. Celá místnost byla naplněná Duchem svatým. A přesto, že jsem nebyl já sám na tom tak dobře, Duch mě v tu chvíli naplnil skrze to, jak pracoval skrze tu ženu. Ona pak musela odejít, protože pro ni přišli, jestli by nepřekládala v jiném pokoji. Bylo chvíli ticho: „Co je Boží vůle, abychom teď dělali?“ Nevěděli jsme. Duch svatý (nebyl jsem si jistej) mi připomínal, abych řekl, co mi Bůh ukázal. Nechtělo se mi. Neměl jsem odvahu, váhal jsem. Začaly se říkat svědectví, s čím Šaktý souhlasil. Pak první žena začala mluvila. Potom se mě zeptala, co já. ,,Popravdě, když ta paní, co mluvila na začátku mluvila o peklu, dostala mě jedna věc.“ Ta vize byla určená pro mě, takže jsem ji nevykládal ofenzivně, ale jako to, co Bůh ukázal mě: „Bylo to přirovnání pekla (čistého Božího hněvu vylitého na nás. Jak jsme tak radikálně hříšní/zkažení. Představte si to. Toho utrpení, tu nekonečnou bolest, kterou musím podstoupit, pokud jsem nevěřící.) a kříže, na kterém Ježíš zemřel. Když na Něj byl vylit tenhle Boží hněv, bylo mu dáno zadostiučinění, abych já nemusel zemřít!“ Pak jsem cítil, jak Duch svatý říká (a že ostatní se modlí): ,,Pokračuj“ a dává mi slova, co říkat. „Jako beránek, vedený na porážku, čistej, bez vady. Abych pak, když přijdu do nebe, Otec mě vezme (a tam mi Duch svatý ukázal Boží lásku, přijetí. Kompletně jinou věc, než bez Ježíše. Kterou nemůžu teď ztvárnit).“ Ten večer bych řekl, že Šaktý uvěřil. Že Bůh ho skrze oběť Ježíše Krista, Duchem svatým, svojí milostí, obživil (vzkřísil z mrtvých). Někdo mu pak řekl něco, že je dobrej, že nám udělal čaj, on: ,,Ne, nejsem“. Úplně překvapivě ve věc, kterou by normálně člověk přijal. Pokorně. Byl velice šťastnej potom. Když jsem tam byl podruhé, mluvil o Ježíši a o kříži úplně jinak, jako by Ježíše znal osobně! Jako syn, co přišel k Otci, ne jako otrok. Sám měl vědomosti o Něm. Slyšel jsem pak od lidí, co byli za ním znovu, že uvěřil. A pak později, že chodil před tím 10 měsíců ke Svědkům Jehovovým, ale že už tam nikdy nepůjde. Mluvili tam o tom, v jaké pozici Ježíše ukřižovali a on jim řekl, že jsou lháři, že učí lež. Že Ježíše ukřižovali s rozpřaženýma rukama.

Hamburg, Německo

V Hamburgu jsme byli dva týdny. Které byly plné evangelizace, vstávání (buzení) v 6 ráno na přímluvné modlitby, vyučování na téma Duchovní boj, vlastní Duchovní boj, modlitby, přípravy na večerní evangelizaci, evangelizace (chvály na ulici, modlitební procházky); mezi bezdomovci, mezi prostitutkami. Přímluvné modlitby za ostatní, kteří jsou na evangelizaci. Sdílení o tom, jak Bůh jednal na evangelizaci.

Bůh mě vedl k sobě, konstantně (brutálně) k tomu, abych mu důvěřoval (jeho vůli), vyučoval mě (připomínal mi) o mé identitě v Něm (v Kristu). Uprostřed mých duchovních bojů.

Jeden člověk uvěřil. Jeden z bezdomovců, za kterým kamarádi chodili.

Bautzen (Budyšín), Německo

Tento týden jsme odcestovali do Bautzen. Co nejblíž Herrnhutu. Kvůli vyřízení víz. Neměli jsme mít vyučování tento týden. Jen evangelizaci. Měl jsem čas. Těšil jsem se na tento týden, protože budu mít čas být s Bohem. Bůh svojí milostí odstraňoval modly z mého života. Abych měl jenom Jeho a ne modly s ním. A osvobodil mě z pout.

Herrnhut, Německo

Na víkend jsme byli zpátky v Herrnhutu. Pozdravit, trávit čas s kamarádama z probíhající Mother of the Arts. Měl jsem možnost se bavit s kamarádama „z vedlejšího pokoje“ z Herrnhutu. Jedou teď, tento týden, na Misijní část školy (druhou část). Můj nejbližší kamarád letí do Číny. Koncem března budeme mít s Mother of the Arts společné zakončení školy. Takže se ještě uvidíme.

Zürich, Švýcarsko

Bůh mě vede k tomu bojovat. Za evangelium (milost). (A) vše, co jsem napsal na úplném začátku. Dost jsem v tom polevil od návratu do Herrnhutu. Herrnhut byl pro mě trochu zmatení, ztracení směru (jiné prostředí, lidé). Bůh mě učí nebýt v tom pasivní, stará se o mě. Bydlíme teď ve městě Winterthur, 30 minut od Zürichu. Jsme tu 1.týden.

Máme každý den, kromě víkendu, vyučování a odpoledne evangelizace (v Effretikonu a Zürichu).

17. prosince jedeme zpátky do Herrnhutu, kvůli vízám. A pak letíme do Afriky náš tým. Bůh mi řekl, že chce, abych šel na Misijní část do Afriky.

 S láskou Ervin.

No more work(s).

Mighty To Save - Hillsong United

Song we sang here a few days ago on our morning worhip. It is, in a hugh way, about how it is here.